Historie krkonošských luk

Krkonoše byly po době posledního ochlazení Evropy
pokryty jehličnatými popřípadě smíšenými lesy. Pouze nejvyšší horské polohy (alpinské vrcholy, ledovcové kary a hřebenová rašeliniště) jsou primárně (přirozeně) bezlesé. Do přirozeného vývoje přírodních poměrů Krkonoš zasahuje více než osm století člověk, snažící se využít všech přírodních zdrojů, jež hory poskytují.

Počáteční změny přineslo osidlování Krkonoš ve 12. až 14. století v dobývání nerostného bohatství, zejména železných, měděných, arzenových či stříbrných rud. Středověké hornické a hutní podnikání odstartovalo rychlý rozvoj krkonošských sídel.

V průběhu éry dolování v 15. a 16. století dochází k prvním drastickým zásahům do rozlohy lesních porostů. Odlesnění horských i podhorských oblastí proběhlo velice rychle. Tím došlo k rozšíření bezlesí vhodného k zemědělství či hospodaření, které však usedlíci využívali pouze jako doplněk k vylepšení životních podmínek. Po odlesnění se těžba dřeva přesunula do Orlických hor a místní přešli k zemědělství a budaření, k pastvě dobytka a sklízení sena.

Období budního hospodářství v 17. až 19. století
výrazně změnilo tvář Krkonoš. Vznik trvale bezlesých
enkláv byl na úkor rozptýlených klečí nad horní hranicí lesa a lesů jako takových pod horní hranicí lesa. Celkem bylo na Krkonoších rozptýleně téměř 2500 bud.

Nešetrné využívání přírodních zdrojů však mělo
za následek zvýšení mozaikovitosti krajiny, kdy se
střídají lesy s horskými lučními enklávami a roubenkami, tolik typickými právě pro Krkonoše. Zvýšení krajinářské hodnoty však není jediným příjemným dopadem. Dalším je zvýšení druhové pestrosti Krkonoš, především vznikem druhově bohatých, tzv. květnatých horských luk, které se vytvořily během  hospodaření našich předků. Počet těchto luk byl vyšší ve východní části pohoří.

Na přelomu 18. a 19 století v období romantismu došlo k rozvoji nového fenoménu – turistiky. Budaři se přizpůsobili a začali nabízet služby (nejdříve přespání a čím dál více i občerstvení), tím se zvýšil tlak na potřebu surovin a pomalu se začalo přecházet k intenzivnějšímu hospodaření.

Do poloviny 20. st. se však na loukách Krkonoš hospodařilo stále extenzivně, tradičně. Po 2. světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva (tedy převážné většiny budařů) a horské louky se přestaly obhospodařovat (na rozdíl od intenzifikace hospodaření v nižších polohách). Díky tomu některé louky zcela zanikly a zarostly lesem. Ostatní došly do velmi špatného stavu.
Vzhledem k absenci či nevhodnému typu hospodaření, popřípadě díky eutrofizaci a acidifikaci aj., probíhaly a probíhají na horských loukách rozsáhlé změny v druhovém složení i struktuře společenstev.

obr. 1 - Louka zarůstající náletem, Obr. 2 - Louka zarůstající invazivním šťovíkem alpským  a expanzivním starčkem fuchsovým.

Projekt LIFE CORCONTICA si dal za úkol pomoci nejcennějším loukám navrátit se ne do původního, ale vyrovnanějšího obhospodařovaného stavu.

Článek byl napsán s využitím pramenu Opera Corcontica, 1996, Louky Krkonoš: Rostlinná společenstva a jejich dynamika.