Byla dokončena první etapa mapování vranky obecné v Krkonoších.
V letech 2012 – 2013 proběhlo mapování na tocích v území EVL Krkonoše, které mělo přispět k poznání areálu rozšíření vranky obecné (Cottus gobio) v zájmovém území. Práce byla provedena za přispění finančního nástroje Evropské unie LIFE+ projektem LIFE CORCOTNICA (LIFE11 NAT/CZ/490). Na základě výsledků výzkumu bude na tuto etapu projektu LIFE CORCONTICA (www.krnap.cz/life) navazovat další akce v podobě návrhu a realizace revitalizačních opatření, zprůchodnění zájmových příčných překážek a případná repatriace.
Pro terénní mapování byly jako zájmové vybrány vodní toky 3. a vyšších řádů podle Strahlera na území EVL Krkonoše, a případně další úseky toků s potenciálem pro výskyt vranky obecné (Cottus gobio). Nejprve byla zmapována hydromorfologie zájmových toků s ohledem na potenciál možného výskytu vranky obecné. Terénní mapování hydromorfologie toků spočívalo ve fyzickém prozkoumání zájmových úseků, zaznamenávání předem stanovených sledovaných charakteristik a významných příčných překážek co by možných bariér pro přirozenou disperzi druhu. Výstupem z mapování hydromorfologie s ohledem na určení potenciálu výskytu vranky obecné je liniová vrstva ve formátu shapefile zpracovaná v prostředí GIS, díky kterým lze prezentovat potenciál výskytu vranky obecné formou jednoduchého kartogramu
Na základě dostupných dat o výskytu vranky obecné na území EVL Krkonoše a v jeho blízkosti a s přihlédnutím k výsledkům z mapování hydromorfologie toků zaměřeného na potenciál výskytu zájmového druhu, byly navrženy průzkumné profily pro zjištění areálu rozšíření vranky obecné (Cottus gobio). V rámci terénního mapování výskytu vranky obecné byl také zaznamenáván výskyt ostatních druhů ryb a mihulí. Pro terénní mapování areálu rozšíření vranky obecné a zjištění stavu rybího společenstva na území EVL Krkonoše byla zvolena klasická metoda elektrolovu dle předem připravené metodiky.
V rámci mapování hydromorfologie zaměřeného na potenciál výskyty vranky obecné bylo celkem zmapováno celkem 302 příčných objektů a hydromorfologie zájmových toků na úseku dlouhém cca 280 km. Z výsledků mapování a analýzy získaných dat vyplývá, že na území EVL Krkonoše má cca 132 km (cca 45 km s optimální a 87 km s přijatelnou hydromorfologie) úseků zájmových toků optimální či vyhovující hydromorfologii pro výskyt a vývoj životaschopných populací vranky obecné (Cottus gobio). Na základě výsledků průzkumu areálu rozšíření vranky obecné (Cottus gobio) v tocích na území EVL Krkonoše (průzkum proveden celkem na 52 profilech, viz obrazová příloha) lze konstatovat, že životaschopné populace vranky obecné se vyskytují na cca 68 km úsecích toků na území EVL.
Výsledky analýzy získaných dat prokazují, že nejsilnější populace zájmového druhu vranky obecné se vyskytují zejména na osových tocích dílčích povodí. Jedná se o řeku Jizeru, kde horní hranice areálu rozšíření začíná pod obcí Jablonec n. Jizerou a pokračuje po proudu toku za hranici EVL. Vranky se vyskytují také na přítocích Jizery a to na Roudnickém, Vejpálickém a Františkovském potoce. V tomto povodí na území EVL má vranka těžiště výskytu také na řece Jizerce, a to především v úseku toku nad obcí Víchová n. Jizerou až po obec Vítkovice. V povodí Labe mají vranky těžiště výskytu zejména na osovém toku Labe od Labské přehrady po obec Vrchlabí, dále na Malém Labi a to především v úseku od obce Lánov po obec Dolní Dvůr. V povodí Labe se také vyskytuje silná populace vranky obecné na Lučním potoce. Dále je výskyt populace vranky potvrzen na Bolkovském potoce, a ojedinělé nálezy byly učiněny na Husím potoce nad soutokem s Malým Labem a na Malém Labi nad obcí Strážné. V povodí Úpy se silné populace vranky obecné vyskytují na řece Úpě, a jejím přítoku Malé Úpě. V tomto povodí na území EVL Krkonoše nebyla vranka potvrzena v žádném jiném přítoku řeky Úpy.
Jedním z předmětů ochrany evropsky významné lokality EVL Krkonoše je vranka obecná (Cottus gobio). Habitatem vranky obecné jsou proudící dobře okysličené toky s dostatečnou úkrytovou kapacitou. Vranka nemá plynový měchýř a pohybuje se proto pouze přískoky u dna, kde vyhledává úkryty pod většími kameny a balvany, případně v kořenovém systému pobřežních dřevin či v porostu vodních makrofyt. Vranka se rozmnožuje dříve než ostatní druhy ryb v malých vodních tocích, a to většinou v březnu, kdy samice klade jikry pod kameny, o které se následně stará samec. Hlavní ohrožení pro vranku představuje nejenom zhoršení kvality vody, ale také změny hydromorfologie toku ovlivňující proudění a omezující úkrytové možnosti a změny hydrologických podmínek. Ochrana druhu proto spočívá zejména v ochraně stanovišť vodních toků.
Trvalým problémem v této oblasti jsou úpravy vodních toků v podobě necitlivých regulací, a také vytváření migračních bariér, které výrazně limitují rozvoj populací vodních a na vodu vázaných organizmů. Pro znalost hydrologických poměrů a přítomnost potenciálních migračních bariér je nutné mít zmapované úseky toků s potenciálním výskytem populací vranky obecné v zájmovém území.
Výzkum byl realizován za přispění finančního nástroje Evropské unie LIFE+ projektem LIFE CORCOTNICA (LIFE11 NAT/CZ/490).
